MUDr. Vladimír Novák, Csc. – Fenek
stručný skautský životopis
květen 1945 vstup do Junáka
1945 – 1950 člen 13. oddílu v Brně
1968 zakládající člen střediska Platan na Praze 4
1969 účastník Instruktorské lesní školy na Červeném Hrádku
1968 – 1970 člen 140. oddílu střediska Platan pod reg. číslem 1
1990 člen Náčelnictva Kmene dospělých Junáka
1990 – 2000 člen střediskové rady Platanu
1990 – 2015 člen střediska Platan, od roku 2004 čestným členem střediska Platan
Vzpomínka na Fenka
Fenek byl pro mě příjemným zjevením. Ve středisku jsem ho začal vnímat někdy v době, kdy mladá generace začala přebírat středisko. Slavilo se třicet let Platanu a my přebírali místa ve střediskové radě. Označení oldskaut tehdy mělo nedobrou pověst, nepříjemnou pachuť člověka, který mluví o výchově a vzpomíná, jaké to bylo za Svojsíka, Plajnera a říká, jak je dneska všechno špatně… Fenek byl jiný.
Jel s námi na první výjezdovou střediskovou radu (U Orla v Bošicích v roce 1997) a místo výchovy do nás cpal guláš. A mám pocit, že byl dokonce koňskej. Pokud nebyl, tak to o něm tvrdil. A navíc si dělal legraci. Někde po cestě na Šumavu tehdy nakoupil salám písecký tygr. Už tehdy, dávno před Pohlreichem a Vaňkem mi přišel podezřelý. Fenek nic nazapíral. “Už jsi někdy viděl u písku tygra?”, přiznával otevřeně podezřelé složení salámu.
Asi nemám na Fenka jiné vzpomínky než veselé, pamatuji si jej jako vtipného glosátora dění kolem něj, který si dělal legraci ze všeho a ze všech. Mám pocit, že tehdy do Bošic přijel pozdě. Místo omluvy nám vysvětlil, že má problémy s očima a špatně vidí. Proto musel po cestě zastavovat a jít se podívat, kam vlastně jede.
Další lekce originálního humoru nás čekala na táboře, kde se slavilo 30 let oddílu CXL a oddíl tehdy dostal od Orla a oldskautů svou první vlajku. K lekcím dobré nálady se přidala i lekce z medicíny. Bylo nám do dvaceti a dostávali jsme od pana doktora Nováka praktické lekce táborové medicíny. Byla to jiná praxe, než když jsme si nedlouho předtím dělali zdravotnické kurzy.
Když vzpomínám, vybavují se mi další a další… Jeho nadšení, když byl zvolen výchovným zpravodajem pro dívčí kmen nebo na moje zděšení, když jsem od něj na druhé výjezdové radě dostal do balíčku na výlet půl štangle tvrdýho salámu a dva banány. Když jsem se bránil, že zrovna tohle nebudu, tak mi řekl že budu jako motýlek a že musím jako motýlek létat z kytku a živit se pylem a nektarem. Dokázal vesel mluvit i o smutných věcech, třeba o svých nemocech. Jednou se mezi námi na táboře objevil jen v plavkách a triku. Přes celé tělo až ke krku se mu táhla dlouhá jizva, neodolal jsem a zeptal se, kde k ní přišel. To tak jednou operuju, operuju a nejednou koukám, že už operují mě…
Fenku, díky!
Robert Oppelt
Poslední rozloučení se koná v pátek 9.10. od 11 hodin v Ústřední obřadní síni na Olšanských hřbitovech (hlavní vchod).